• René

Hvězdný Takehiro Ohno



Pochází z gastronomické rodiny, a jeho snem bylo stát se kuchařem Vystudoval Střední školu výživy a za svým snem pokračoval bakalářským studiem . Vybral si specializaci – francouzskou a španělskou kuchyni u Akihika Manada na škole v Osaka. Až sem je příběh jako každý jiný. Než si jednoho dne zavolal Takehiro Ohno jeho učitel a oznámil mu, že nemá talent. „A pokud člověk nemá talent, musí pracovat tvrdě a mnohem víc.“ V ten den se pro něj všechno změnilo, ale nezlomilo to jeho vášeň pro kuchařinu. Řekl si, že ti talentovaní kluci nad ním vyhrají jedině, když bude pracovat stejně jako oni. Od toho dne prý už nikdy nepřemýšlel o tom, kolik hodin denně pracuje. Chtěl vyhrát.

Malý Takehiro Ohno rád chodíval za svým tatínkem i maminkou do práce. Ona pracovala ve vyhlášeném německém cukrářství a její synek s ní rád pekl. Cukrovinky byly rozhodně jeho první kuchařské počiny. Otec řídil řetězec japonských hotelů YAMAHA a byl vždy elegantní a v padnoucím obleku. Pro malého synka byl však nezapomenutelný zážitek první setkání s šéfkuchařem v hotelové kuchyni a kuchařském rondonu. Právě rondon se mu zalíbil natolik, že se rozhodl stát se kuchařem. „Nejdřív studuj, po tom vař!“ „Nejdřív studuj, potom vař“, řekl mu ale jeho kuchařský vzor, a tak Ohno poslechl. Vystudoval nejprve Střední školu výživy a pokračoval bakalářským studiem. Vybral si i specializace – francouzskou a španělskou kuchyni u Akihika Manada na škole v Osaka.


„Přes Španělsko do Argentiny” Po ukončení studia pracoval dva roky v baskické restauraci v Japonsku, odkud ho vyslali na roční stáž do jedné z nejlepších restaurací ve Španělsku. Ze stáže se už ale domů nevrátil. Nabídli mu pracovní vízum a on se stal zástupcem šéfkuchaře. A také prvním japonským kuchařem s pracovním vízem ve Španělsku. Tady se také seznámil s Fernandem Troccem, na jehož opakovanou žádost odcestoval do Argentiny. Začíná se nová kapitola jeho života. Nechá se přesvědčit a pustí se do podnikání. A otevírá japonskou restauraci. Po čtyřech letech si musí přiznat, že jako podnikatel zkrachoval. „Chtěl jsem jim ukázat… A vrátit se do Argentiny už ne jako kuchař, ale jako podnikatel a manažer.“ „Je dobré být ve správnou chvíli na správném místě, ale japonská kuchyně v té době pro Argentinu ten nejlepší nápad rozhodně nebyl. Sushi ani nic jiného tam tehdy velkou popularitu nemělo.“ Vrátil se tedy do Japonska a vystudoval ekonomii, strategii a management. V té době byl jeho otec již v důchodu a řídil menší komplex v OC, kde bylo několik restaurací, cukrárna, bistro a malé obchůdky. Ohno prošel všemi provozy, aby se naučil od prodeje přes marketing vše – až po řízení lidí. „Celé jsem to dělal s jedním jediným cílem – vrátit se do Argentiny už ne jako kuchař, ale jako podnikatel a manažer. A ukázat jim. Přestože podnikat v Japonsku je mnohem snazší.“, říká Ohno a usmívá se. „Bushido – ctnosti Samurajů”



Tenkrát opravdu netušil, kam se bude jeho životní cesta ubírat. Začal pracovat pro jeden argentinský restaurační řetězec a byl čím dál víc vidět. Přesto ho překvapilo, když jej, spolu s dalšími adepty, oslovila televize, aby se zúčastnil castingu. Chystal se nový projekt televizní show na kanálu o vaření a hledali schopného kuchaře, který by uměl vystupovat v televizi, diváky by bavil a vařil. „Byli tam tehdy mnohem lepší a zkušenější kuchaři než já, to jsem si moc dobře uvědomoval. Ale rozhodl jsem se, že nejsem nadarmo samurajský pravnuk a vsadil na svou jedinečnost a osobnost. Chtělo to zachovat klidnou mysl a sebrat všechnu odvahu, což jsou také dvě ze základních ctností (Bushido) proslulých Samurajů.“ „Mých nejdůležitějších 15 minut, které mi totálně změnily život.“ A vyplatilo se. Ohno se soustředil na kameru a tváře porotců za ní a naprosto je uchvátil. „Neuvěříte mi ale, co jsem tam uvařil“, směje se hlasitě Ohno, „rýži s kečupem! Ale bylo to mých nejdůležitějších 15 minut, které mi totálně změnily život.“ Pořad byl nejprve věnován japonské kuchyni, později točili dokonce i doma v Japonsku maminčiny recepty. Ale popularita pořadu i samotného kuchaře stoupala tak rychle, že nakonec nechali dramaturgii celé produkce zcela na něm a přejmenovali pořad podle něj na „Ohno“. Od té doby si vaří Takehiro Ohno v pořadu po svém, zkouší osvědčené recepty, ale rád tvoří i nové. Pro svou milou a veselou povahu a jakousi lehkost je velice oblíbený. Pro své kulinářství zas naprosto nezaměnitelný. Ač Japonec, na jeho recepty a vaření má vliv nejen jeho domovina, ale samozřejmě i baskická kuchyně a Argentina. Jeho recepty jsou tak naprosto originální a s ničím nesrovnatelné. Život je velké dobrodružství



Svůj pořad natáčí po celé Jižní Americe, kde je opravdovou celebritou. Nebrání se ani tomu točit třeba v Evropě nebo v Americe, a tak čas ukáže. Netouží po své restauraci, má malé bistro pro radost a na objednání připravuje galavečery pro ambasády. Kromě toho se účastní různých charitativních akcí a vaří třeba i s dětmi. Snaží se lidi pozitivně motivovat. V Argentině se oženil a založil rodinu. Už to ale nevypadá, že by sedmnáctiletá dcera nebo šestnáctiletý syn šli v jeho šlépějích. Rád cestuje, každý rok jezdí domů za rodiči. Ale vysněné místo nemá. Říká: “Když jsi na půli cesty, je lepší než být na konci, protože tě čeká ještě mnoho pěkného.“ Tvrdí, že život je dobrodružství. Nesnáší diletantství a lenost. Z jídla si odpustí jakýkoliv hmyz. „Vždy a u všeho jsou nejdůležitější city“ „Vždy a u všeho, a tak i u vaření, jsou nejdůležitější city. Musíme je demonstrovat v každém receptu. I jídlo může vyvolávat různé emoce, zážitky. Nejde tu přeci jen o to, jak si nacpat břicho. A hlavně je dobré nejíst sám, ale podělit se“, uzavírá svou řeč Ohno se svým typickým úsměvem.



7 zobrazení

Gallery 44  /  Karlova 44  /  Praha 1  /  info@gallery44.cz  /  +420 605 177 117  /   bydlete u nás

palác-u-kočků-400x400.png